Srovnávání přátel není příjemné.

Dneska už můj pohár trpělivosti přetekl. Moje dlouhodobá kamarádka a vlastně něco, jako moje
sestra, jelikož jsme už spolu od dětství, mě dneska konečně přesvědčila, že naše vzájemné vztahy
už dávno nejsou tak přátelské a tak upřímné. Začala mě totiž popichovat a srovnávat s jejím no-
vým kamarádem. Je to spíš kluk, který ji má rád a ona jeho, ale ona neví, jestli vlastně má zájem
mít s ním něco víc než kamarádství. Já ho moc dobře znám, my dva se zrovna v lásce nemáme a
ona na něj měla taky svůj názor. Nechtěla s ním chodit ven, bála se jeho chování a neměla si s
ním o čem povídat, to ovšem bylo před dvěma týdny. Teď je s ním venku každý den, opravdu
každý den, baví se o normálních věcech, ale taky o MĚ. Netuším, co si o mě opravdu povídali,
jelikož mi pravděpodobně neřekla všechno, ale docela mě to vyhodilo z nálady.
Ona si ovšem neuvědomuje, že tu náladu mi hlavně zkazila ona svým chováním. Od té doby, co
se s ním zná a co mezi nimi  něco přeskočilo, se chová s prominutím jako kurva. Je jí 14. je to
krásná, chytrá holka. Ale teď se mění. To, co mě opravdu urazilo a docela od ní i ranilo bylo to,
že mě začala srovnávat s ním. on je 16-ti letý, vypracovaný, vysoký kluk, který je i na první
pohled sympaťák. Já jsem nižší postavy, jsem kudrnáč a pracovat na sobě pracuju, ale pořád
nejsem tak "namakaný" jak on. Začala s vlasy. Že on je má rovné i bez toho, aby se musel že-
hlit, že on je na rozdíl ode mě k ní milí a je prostě jiný. Dávala mi to po kouskách najevo.
Já se od něj ale opravdu hodně liším a jsem na to pyšný. Já nemám zapotřebí dennodenně se
zkuřovat trávou a kouřit jednu cigaretu za druhou. Prý sice už teď kvůli ní nehulí ani nekouří,
ale jeho minulost, jako člověka, který šikanoval mladší už se nezmění.
Jsem na ni nepříjemný a budu do té doby, dokud se ona bude chovat tak, jak se chová. Nemám
zapotřebí se s někým srovnávat a jestli ona ano, tak prosím. Ale já o tom nechci vědět. Možná
se to ještě zpraví, mě osobně je jedno, jestli spolu něco mají, nebo ne, ale já se nikdy nesnížím k
tomu, abych obou musel podlézat a lézt do zadku, nejsem ten tip člověka a nikdy nebudu. Zahrá-
vá si ona, né já. každý ji varoval, že nikdy nemůže vědět, co jí zrovna on udělá, ale ona neposlou-
chala. Je mi jí i docela líto, ale plést se jim do toho nemůžu, je to jejich rádoby vztah a já se mů-
žu jenom koukat a modlit se, aby jí neublížil.

Člověka to dokáže zamrzet i přes to, že část viny na tom nesu i já,  jelikož jsem ji lehce pro-
vokoval, když jsem s ní byl venku a ona pak klidně místo se mnou šla za ním. Pak mi vyprá-
věla všechno co se dělo a já jen s přetvářkou poslouchal a dělal, že mě to zajímá, jelikož jsem
jí nechtěl ublížit, vždycky jsem vyslechl její problémy a vždycky se snažil pomoct. Teď už jí
nepomůžu, a ona je do něj asi opravdu zamilovaná a s láskou nic nehne, dokud nepozná, jaky
opravdu je, byl a bude.
Možná, že se opravdu změní, potom doufám, že se ona taky změní.

Přidat komentář