Láska Raného Věku

Nadpis se vlastně týká mě samotného. Já osobně nevěřím, že by pravá láska mohla člověka
učarovat už v nějakých 14-ti letech. Neříkám ovšem, že se nemůže zamilovat, to klidně mů-
že, může být ochromen láskou k člověku, ale skoro nikdy se nestane, aby to cítili oba. Po-
kud to ovšem cítí oba, tak si pořád myslím, že vztah nedokáže vydržet delší dobu, prostě je
to podle mě jen takový ten hrot "Amorova šípu", jen to poznání do života, jaké to asi je se
opravdu zamilovat, ale ten hlubší vztah přijde až později, až je člověk fyzicky i psychicky
připraven sdílet svůj život s jinou osobou.
Proč to vlastně píšu. Já se zamiloval. Oba se máme rádi, ale ona to necítí, to vím. A i kdyby
to cítila, já bych nechtěl ten vztah nějak rozjímat dál, jelikož bych pak nechtěl cítit tu bolest,
když o milovanou osobu přijdete kvůli rozchodu. Kvůli tomu, že život ve dvou ještě nemá
vlastně žádný význam a že ještě nejsme připraveni. Já si prostě říkám, budu ji milovat potají,
nedám jí to najevo. Musí mi stačit, že mámě oba smysl pro humor a že perfektně rozumíme,
ona je strašně charismatický a "zářící" člověk, který každou situaci bere s humorem a doká-
že Vás tak nějak příjemně nakopnout, aby jste nic nevzdávali. Ona mi vlastně dává takový
smysl, proč to nezvládat, když jí potkám venku, vždycky si sedneme na zastávku a vždycky
si máme o čem povídat. Není tam takové to trapné ticho, vládne normální konverzace. Ne-
bavíme se ani tak o těch dětinských věcech, většinou probíráme ostatní. Nemůžu říct, že po-
mlouváme, my jen prostě konstatujeme, co kdo udělal špatně a naopak.
Většina lidí mi vyčítá, že jsem tak nějak dospěl z toho dítěte, ale strašně brzy. prý si neuží-
vám žádné dětství a jsem až moc "vzdělaný" na svůj věk. já neříkám, že bych nebyl chytrý,
ale rozhodně nejsem na svůj věk moc vzdělaný. Mám jen tu výhodu, že mám dobrou pa-
mět a taky fotogenickou. Dobře se mi pamatují texty, nedělá mi to až takový problém, něk-
dy je to výhoda, někdy za trest, ale o tom zase jindy.
Ale zpátky k tématu. Pokud bych mohl poradit, tak Vám, těm co mají právě teď v sobě
pocit lásky a je jim 14 a více. Nechejte si svůj krásný pocit pro sebe, jen se s tou osobou
sbližujte a milujte ho nebo ji prostě potají. Až později to dejte to dejte té osobě najevo,
předejdete těm zamilovaným "teens" stavům, které někdy člověka a hlavně puberťáka mů-
žou hodně bolet a poznamenat. Je to ovšem jenom Váš život a já jen konstatuji a vypouš-
tím své myšlenky a pocity.
Jestli se někdy dáme dohromady? Nevím, ale já bych v to doufal, jelikož je upřímná, mi-
lá a jak už jsem psal, hlavně charismatická, což já naprosto miluju. Samozřejmě má i ona
své chyby, ale to každý, za to ji nemůžu soudit. Mějte se fajn lidi a děkuju Vám za zájem
o mé stránky, opravdu mě to pokaždé potěší, když vidím, že někoho opravdu zajímalo, co
jsem zrovna napsal ☺ Budu se snažit i nadále.

Přidat komentář

Srovnávání přátel není příjemné.

Dneska už můj pohár trpělivosti přetekl. Moje dlouhodobá kamarádka a vlastně něco, jako moje
sestra, jelikož jsme už spolu od dětství, mě dneska konečně přesvědčila, že naše vzájemné vztahy
už dávno nejsou tak přátelské a tak upřímné. Začala mě totiž popichovat a srovnávat s jejím no-
vým kamarádem. Je to spíš kluk, který ji má rád a ona jeho, ale ona neví, jestli vlastně má zájem
mít s ním něco víc než kamarádství. Já ho moc dobře znám, my dva se zrovna v lásce nemáme a
ona na něj měla taky svůj názor. Nechtěla s ním chodit ven, bála se jeho chování a neměla si s
ním o čem povídat, to ovšem bylo před dvěma týdny. Teď je s ním venku každý den, opravdu
každý den, baví se o normálních věcech, ale taky o MĚ. Netuším, co si o mě opravdu povídali,
jelikož mi pravděpodobně neřekla všechno, ale docela mě to vyhodilo z nálady.
Ona si ovšem neuvědomuje, že tu náladu mi hlavně zkazila ona svým chováním. Od té doby, co
se s ním zná a co mezi nimi  něco přeskočilo, se chová s prominutím jako kurva. Je jí 14. je to
krásná, chytrá holka. Ale teď se mění. To, co mě opravdu urazilo a docela od ní i ranilo bylo to,
že mě začala srovnávat s ním. on je 16-ti letý, vypracovaný, vysoký kluk, který je i na první
pohled sympaťák. Já jsem nižší postavy, jsem kudrnáč a pracovat na sobě pracuju, ale pořád
nejsem tak "namakaný" jak on. Začala s vlasy. Že on je má rovné i bez toho, aby se musel že-
hlit, že on je na rozdíl ode mě k ní milí a je prostě jiný. Dávala mi to po kouskách najevo.
Já se od něj ale opravdu hodně liším a jsem na to pyšný. Já nemám zapotřebí dennodenně se
zkuřovat trávou a kouřit jednu cigaretu za druhou. Prý sice už teď kvůli ní nehulí ani nekouří,
ale jeho minulost, jako člověka, který šikanoval mladší už se nezmění.
Jsem na ni nepříjemný a budu do té doby, dokud se ona bude chovat tak, jak se chová. Nemám
zapotřebí se s někým srovnávat a jestli ona ano, tak prosím. Ale já o tom nechci vědět. Možná
se to ještě zpraví, mě osobně je jedno, jestli spolu něco mají, nebo ne, ale já se nikdy nesnížím k
tomu, abych obou musel podlézat a lézt do zadku, nejsem ten tip člověka a nikdy nebudu. Zahrá-
vá si ona, né já. každý ji varoval, že nikdy nemůže vědět, co jí zrovna on udělá, ale ona neposlou-
chala. Je mi jí i docela líto, ale plést se jim do toho nemůžu, je to jejich rádoby vztah a já se mů-
žu jenom koukat a modlit se, aby jí neublížil.

Člověka to dokáže zamrzet i přes to, že část viny na tom nesu i já,  jelikož jsem ji lehce pro-
vokoval, když jsem s ní byl venku a ona pak klidně místo se mnou šla za ním. Pak mi vyprá-
věla všechno co se dělo a já jen s přetvářkou poslouchal a dělal, že mě to zajímá, jelikož jsem
jí nechtěl ublížit, vždycky jsem vyslechl její problémy a vždycky se snažil pomoct. Teď už jí
nepomůžu, a ona je do něj asi opravdu zamilovaná a s láskou nic nehne, dokud nepozná, jaky
opravdu je, byl a bude.
Možná, že se opravdu změní, potom doufám, že se ona taky změní.

Přidat komentář

Krásný den na procházku

Dneska jsem si konečně vyšel ven. Udělal jsem si malou procházku do údolí, kde bydlí i můj
děda. Je to tam nádherné, pro městský tip nic moc, ale pro ty, co milují přírodu je to přímo
ráj na zemi. ☺
Přináším 3 takové charakteristické fotografie.

Tohle je jen záběr takového "ostrůvku" na jednom kopci. Přímo
pod tím kopcem bydlí můj děda a tam moje mamka prožila celé
své dětství. Mě se to tam strašně líbí, ale jen jako chatová ob-
last, bydlet bych tam asi nemohl.

Jak už jsem psával, žiju na Valašsku. Je to tady překrásné. V létě, přímo tady v tom údolí, kde

jsem fotil, se vám naskytne krásný pohled, jak se tady ještě pasou ovce, nádhera! Kdybych se

měl někde před 30-ti lety narodit, tak právě tady!!! ☺

Tady jde vidět právě ta ohrada na "spásání" travstva ovcemi ☺

No a tady už vodník, kterého dědovi vyřezali taťka se strýcem na vánoce. Myslím,

že se jim na poprvé dost povedl. Vyřezali ho ze starého pňa ( peň je vyvrácený ko-

řen tady u nás na Valašsku)  V noci mu tam krásně svítí ta malá lucernička ☺

Předpokládám, že jste si taky bezvadně užili tento nádherný a slunný den. Já teda parádně, ještě

mi tam potom přijela moje malá sestřenice, takže mi nedala na chvilku pokoj, ale tak aspoň se

ten malí ďáblík nenudil ☺

Přidat komentář

Slunečný a krásný den!

Jen přidávám další fotografii pořízenou před malou chvílí. Dnešní den se náramně povedl, je
úžasně barevný a slunečný, taky dost teplý, na slunku je 23°C, což je naprosto bezvadné.
Přeji vám hezký zbytek dne.
Předpokládám, že takhle je dneska úplně po celé republice a tak bych Vám doporučoval,
jít se na chvíli vyvětrat, taky půjdu, ale ještě nevím za jak dlouho ☺, jsem lenivý člověk ☺

Krásný, barevný den, jako při konci podzimu, no, ale ono už je začátek jara ☺ 

Přidat komentář

Azurové probuzení

Dnešní ráno opět azurově čisté a teplé. Na obloze ani mráček, nic. Venku už po ránu 12°C a já

ještě pořádně nevím, co dělat. Možná, že vezmu foťák a vyrazím někam, abych Vás obohatil

mojí krajinou a taky mými amatérskými výtvory, co se fotoaparátu týče. Nejsem zdatný fotograf

ale úplně špatný taky ne. Fotím rád a to je důležité. Nevím sice co pořádně fotit, jelikož rozkvé-

tající příroda už není originální. Musím si hold něco najít. Já se spíš zabývám úpravou fotografií 

než jejich pořizováním.

Přeji vám krásný a příjemně strávený den.

Dnešní ráno. Pořízeno okolo deváté hodiny. Na kopci už není po sněhu ani památky.

Přidat komentář

Basketbal by mohl být můj život ☺

Jak už jsem kdysi na svém blogu psal. Já, jakožto docela sportovně založený tip mám ze všech
sportů nejradši Basketball. Miluju ten sport a přijde mi, že člověk si při něm dokáže perfektně
ucelovat své vnímací smysly. Ono, když ho hrajete jen tak ve škole, jako jednu z těch povinný-
ch her, ze které Vás budou klasifikovat, tak si toho člověk ani nevšimne. Ale když se tomu vě-
nujete i ve svém volné čase, začnete to vnímat jako vaši druhou stránku. Je zajímavé, že i přes
to, když se s protivníkem znáte a jste přátelé, při hře začne působit rivalita. Někdy i hodně ag-
resivní. A přitom to způsobí jen blbý kulatý předmět z kůže ☺.
Jakožto každý milovník sportu, mám i já své idoly a své
sny. Nejčastější program, který mě zaujme v TV je Euro
Sport a přímý přenos NBA. Ale věřím, že tahle hra moc
Vás čtenáře nezajímá, takže jdu zase někam jinam a už
pryč od sportu.

V mém okolí se děje strašně hodně věcí. Nikdy jsem si
na sobě nevšim, že jsem manipulačná tip člověka. Nikdy
jsem nevšiml, že lidi na mě házejí své osobní problémy,
nebo že si jen díky mně zachrání svůj vlastní zadek. Až
včera jsem si toho všiml a docela mě to mrzí, že i lidé,
kterým jsem věřil se mnou vlastně dělali co chtěli a ne-
záleželo jim na mém vlastním životě. Ale co, lidi jsou
jako zvířata, chovají se tak a chovat se tak budou s
tím já a asni nikdo jiný nic nenadělá. Snad by se na obzoru našla i nová známost, Ne jen jako
kamarádka, ale i něco víc. Je hezká, chytrá a milá a ještě k tomu spolu chodíme na Basket,
takže i společné zájmy. Zároveň to není takové to andělské dítko, ale je to člověk, který mi-
luje adrenalin, což je naprosto moje krevní skupina. Je tam zatím jen taková ta platonická lás-
ka, takže nic vážného, ale co se stane do budoucna, to nikdo neví ☺

Lidi mějte se parádně a přeju hezký weekend, já se tady asi už dneska "neukážu" nebo spíš
už dnes nic nepřidám ☺

Přidat komentář

Málo času a k tomu stres

Poslední dobou nějak nestíhám. Mám stresy ve škole, jelikož náš super perverzní učitel na Ze-
měpis nám dává zkoušecí testy - je to test, který u žáka zjistí, jak vlastně daný předmět ovlá-
dá. no, já ho samozřejmě neovládám jelikož je tam moc věcí na jednou a já nejsem zrovna ten
super chytrý typ, co by se šprtal od rána do večera. Každopádně, do budoucího týdnu se tu
asi moc neukážu jelikož to bude moc náročné, zase nám přibudou předměty i hodiny ve škole,
takže automaticky mi to sežere aspoň další 3 hodiny z mého denního programu.
Na tomhle vysvědčení mi záleží, jelikož se bude počítat na mou budoucí školu, v mém případě
by to mohl být gympl. Uvažuji o něm, jelikož chci do budoucna pracovat hlavou a ne manuál-
ně.
Rozhodně mým zaměřením bude cizí jazyk a to Angličtina, protože chci potom studovat v ci-
zině, samozřejmě Anglie, bylo by to pro mě sice hodně náročné, ale já mám rád výzvy a tohle
by byla v mém životě dost velká a dost naplňující výzva, takže se do toho asi pustím....
Přijdu sice o část své "osobní svobody" co se volna týče, ale to už je život...

Přidat komentář (9)

Vzpomínky neumírají

Možná se Vám to zdá jako lehce morbidní nadpis. Ono, morbidní článku jsou u mě docela
normální věcí, ale věřte, že tohle nemá s morbiditou nic společného. Jen jsem tím chtěl říct,
že naše vzpomínky jsou v nás uložené až do naší smrti, protože každý člověk si svou nejcen-
nější vzpomínku uchová a cení si celý život.

Já včera taky vzpomínal, sice jen tak letmo, ale vzpomínal. Vzpomínal jsem na své rané dět-
ská léta, ale doslova dětské. Jak jsme jezdili na výlety, tedy směr ZOO, nějaké kopce, pa-
mátníky, ale také do ciziny a já osobně jsem si nikdy moc nezamiloval moře. Jsem asi divný
člověk, ale i přes to, že jsem byl už moře asi 4x, tak nikdy mě to nějak nenadchlo. Je tam
sice teplo a čistá voda, ale já prostě miluji jezera.
Už tedy tradičně 5 let jezdíme na Slovensko do obce, nebo města, nejsem si jistý, s názvem
Senec. Nádherné čisté jezera. Teda, ony nebývaly tak čisté, ale když je vyčistili, asi před
3-mi lety, tak teď je tam viditelnost jako u moře. Jsou tam nádherné vodní rostliny a krásné
ryby, já totiž miluji sladkovodní ryby, jak na talíři ☺ tak i v akváriu. Už jsem si jednou do-
vezl pár ( samce a samici) Slunečnice pestré. Bylo to cca před 2 lety. No, dovezl jsem je
jako 4 centimetrové malé ryby, no a dnes, po dvou letech už mají cca 14-15 cm. Jsou
krásně barevné a mírumilovné.

Takto vypadá v dospělosti. Dožívá se až 10-ti ,13-ti let.

No a tady přidávám video z potápění na Senci, nejsem autorem, ale jde tam krásně vidět,
jak je to jedno jezero čisté, to druhé už je o něco zelenější, ale to dělají ty řasy ☺
Jinak, to jak se tam ti lidí krmí a to, toho si nevšímejte ☺ Doporučuju přehodit si to už od
začátku tak na 0:55 min, tam je to krásné čisté jezero ☺

Přidat komentář

Poslouchám a vzpomínám....

Včerejší den, naprosto bez chyby. S opravdovými přáteli být celý den venku, prostě paráda!
Nádherně jsme si to užili, byla fakt prdel! Včera jsem zajel do vedlejšího už města a konečně
tedy setkání s přáteli. Jenomže, bylo nám takové horko, že jsme to zakotvili na první zastávce.
Ovšem, jejich chytré městečko vybudovalo super skleněné zastávky, takže jsme byli jak raj-

Courtney Love a Kurt Cobian s malou dcerou Frances...

čata ve skleníku ☺



















Jinak, dnešní den poslouchám Nirvanu a pořád si říkám, jak to Kurt mohl Courtney a malé
Frances tehdy udělat. Obyčejné drogy jim vzali manžela a otce, ale takový už je život po-
pulárních lidí, nikdo to nezmění, jeho zpěv zůstává nám všem v srdcích pořád!
Smells Like The Spirit - moje oblíbená od Nirvany!!!

Přidat komentář

Konečně jarní pohled

Jsem tak rád, že venku už jsou teploty okolo 20°C. Konečně můžu jít ven jen v triku nebo v
mikině. Je to paráda. Na dvoře sice ještě máme asi dvoumetrovou kopu sněhu, co zbylo po
zimě, když jsme odhazovali sníh z vjezdu, ale jinak okolní kopce už svůj bílý kabát shodily.
Tam kde ještě bylo předevčírem 30 cm sněhu, tak tam už jsou jenom sem tam nějaké malé
sněhové plochy. Tam kde se slunko nedostane tak moc, jako na ty kopce, tak tam se ještě
najde nějakých 40 cm zmrzlého sněhu, ale ono při těchhle teplotách to sleze rychle. Před
malou chvílí jsem byl venku na zahradě jen v kraťasech a krátkém tričku, řeknu Vám , že
mi bylo normální teplo, žádná mikina, nic! To je prostě paráda, žádné zimní bundy, mikiny
a jiné vrstvy oblečení, jen kraťasy nebo rifle k tomu tričko a můžete ven ☺

Tady jde pěkně vidět, jak už leze sníh dolů. Ještě předevčírem  tady na tom kopci bylo
těch 30 cm sněhů určitě, dnes už jenom sem tam nějaká ta malá ploška sněhu, prostě
paráda! ☺

Peace, please!

Každodenní shon, za lepší prací. Každodenní starost o svůj život a zabezpečení. Každodenní
starost o své děti a blízké. Chceme jen jedno, chceme pomoc a mír, chceme nižší sazby DPH,
chceme prostý a klidný, zároveň spravedlivý a rovnocenný život. Chceme po Vás tak strašně
moc, pane Prezidente, pane Premiére? Chceme toho po Vás tak strašně vládo? Opravdu se
nedokážete podívat do očí svým občanům, nedokážete jim pomoci? Nedokážete nic!!!
Dokážete si maximálně zajistit vlastní potřeby a rozkrást co jde, bez ohledu na jiné lidi. Zdá
se mi, že po částech vrací komunistický režim... ,,Nemáš-li někoho ve straně, či jsi občan bez
peněz, v naší straně nehledej pomoci!" Takovíto slogan by jste tam mohli dát... Byla jen otáz-
ka času, kdy se lid vzbouří a začnou protesty proti naší vládě.... Ale to by pan premiér musel
mít to srdce, aby se na protestující vůbec podíval a vyslyšel, co vlastně chceme... říkám MY,
jelikož si troufnu dodat, že nikdo není spokojen!

Kde jsou ty časy, kdy se slibovalo, že občan bude mít svobodu slova? 

Přidat komentář

Malé poodhalení

Konečně jsem se dokopal k článku, který Vám představí alespoň z části moje okolí, kde už
celých 14 let žiju. Pocházím od Moravy, neřeknu Vám přesný název mého bydliště, jelikož si
velmi rád střežím své soukromí, ale poodhalím Vám, jak to tady Máme krásné a nemyslím to
ironicky jelikož máme opravdu ještě dnes nádhernou přírodu. Takže, žiju ve vesnici nebo spí-
še už je to Městys. Žijeme tady v "drsné" Valašské přírodě, kde ještě pořád panuje přírodní
střídání ročních období. Hlavně horké úrodné léto, tuha mrazivá zima, máme dostatek sněhu
každým rokem. Kolem mě je hodně řek, jsou tady i tři krásná čistá jezera na rybolov.
Takhle to tady vypadá koncem
jara. Louky jsou krásně barev-
né a příroda doslova čiří zelení
a dobrou náladou. Ovšem toh-
le krásné údolíčko se na pod-
zim mění a to dost rapidně.
Když dozrají šípkové keře a
to jich tady je opravdu hodně,
je problém se v přírodě pohy-
bovat jelikož vás drásají do
nohou a rukou. Ale i přesto je
to tady na podzim nejkrásnější.
Krásně barevná příroda, musím
najít nějaké fotografie ještě z minulého podzimu, jsou tu nádherně barevné scenérie. Já
osobně miluju houbaření a tady jsou pro tuhle zálibu výborné podmínky.


Pohled na náš Městys.


Konec zimy 2011.


Fotografie bývalého fojtství letos v zimě. Jsou tu opravdu nádherné zimy, dýchá to tako-
vou tou krásnou dávnou náladou.


Někdy je opravdu těžké se zasněženým lesem
probojovat dál. Tyhle ty zasněžené cestičky
mají v oblibě hlavně Snowboardisti kteří mají
v krvi adrenalin.
Já se moc na takovéhle výlety do zimní krajiny
nevydávám, je to strašně namáhavé ale tohle
bylo foceno z běžkařské trasy, na  běžkách
jsem sice nebyl, ale byla to jediná vyhrnutá
cesta na okolních kopcích, kam se ještě dalo
jít s fotoaparátem ☺
Jsem opravdu rád, že můžu bydlet v tak krás-
né přírodě, jako je ta Valašská, ani Vám asi
nemusím říkat, že chloubou valašských dě-
dečků a i toho mého je pravá Valašská trn-
kovica - je to slivovice ze švestek, švestky
jsou tady u nás trnky, nikdo jim jinak neřek-
ne, stejně tak borůvky se u nás řeknou ha-
fery. Pokud někdy přijedete tady k nám a
zajdete si do místních restaurací, stoprocentně narazíte na Haferové Knedlíky. Tak
jen pro upřesnění, nemusíte se bát, co Vám do těch knedlíku dají, budou tam zdejší
borůvky, kterých tu mimochodem roste opravdu bohatě. Taky Zelnica nebo Kyselica
jsou naše výborné polévky, rozhodně doporučuji ☺


TROCHU HISTORIE


Takhle vypadalo zdejší boční údolí před 119 roky. Okus dál je rodiště mého
pradědy. Dneska už tu je pohodlná asfaltová  cesta a zavedená elektřina, ale
i tak je to dnes krásné a zachovalé údolí.


Tohle je fotografie focená před 85 roky. Tohle už samozřejmě není moje
foto, je to z archívu webových stránek rodiny fotografů našeho městyse.
Je to rodina, která se zabývá fotografováním už po 3 pokolení a stále jim
to krásně jde ☺ Fotografie typicky ukazuje život v údolí, kde se narodil
můj praděda a tam taky vyrůstal. Tyhle krásné srubové stavby ještě dnes
stojí a některé jsou i obytné, svůj život tam dožívají právě rodáci, kteří tady
vyrůstali.

No, a tohle je poslední
vyobrazení z historie mé-
ho rodiště.

Takhle to tady vypadalo
ještě před 50 roky, v té
době bylo mému dědovi
13 let. Často mi vyprávěl,
jak to tam tehdy chodívalo.
Sotva přišli ze školy, už
byli vyhnaní na kopec a
pásli krávy, nebo se muse-
li starat o zvěř, kterou měli
kolem domu (noráky, sle-
pice, nutrie, ovce, dojit
kozu) Podobné práce dě-
lávali prakticky denně,
Žádný internet, dokonce
telefony.

Vyobrazení tehdejší Ko-
várny. Rok 1960.

Přidat komentář

Milé překvapení

Byl jsem včera opravdu překvapen. Když jsem se dozvěděl, že můj blog byl oceněn ce-
nou Zlatého Glóbusu - Objev mezi blogy 2012. Opravdu mě to překvapilo. Byl to prý
výběr blogů, které opravdu a od srdce píší. Společně jsem sdílel radost s blogerkou
Ježurkou a Useless Fire.



Je to pro mě příjemné, když můžu mít na svém blogu cenu, o které jsem prakticky ani
nevěděl a ještě víc mě těší, že to byl výběr týmu lidí, kteří tomu rozumí. Cena se rozdá-
vá každým rokem. Letos jsme to byli my tři blogeři, jsem zvědav na příští ocenění, jeli-
kož jeden blog může být oceněn klidně i pětkrát, sice už jinou cenou, ale pořád je to
strašně milé.

Dneska to vezmu jen stručně. Nic zvláštního se nedělo, byl to nudný a pomalu jdoucí
den, který mi nic nepřinesl. Maximálně radost z mého blogu a z Vás, těch co mě navš-
těbují. Děkuji Vám za Vaši přízeň, budu se snažit, aby byla moje cena zasloužená.

Talenty tu jsou a budou!

Slyšel jsem už hodně talentů, velmi dobrých a nadějných mladých zpěváků, ale ještě nikdy
jsem neslyšel tak výborného zpěváka a ještě k tomu s takhle těžkou písní. Foster The Peo-
ple jsou výborná skupina, tu píseň zpívají dohromady on to zvládl jako vokál sám o sobě.
Patří mu můj velký obdiv! Libí se mi to podání vide, líbí se mi ta "vizáž" toho vide. Fakt, ne-
má to obdoby!

A CO JÁ A DNEŠNÍ DEN? 

Byli jsme na hvězdárně ve Valašském Meziříčí. Čekali jsme, že se podíváme do "nebe" a
že konečně uvidím něco z blízka! A ono nic. Ale měli jsme i tak výbornou zábavu, jedna
skupina se věnovala lomu světla přes různě hustý roztok, ta druhá, ve které jsem byl i já,
byla na přednášce o teorii a praxi robotech-niky a programování vesmírných "robotů" Ta
teorie mě moc nebavila, ovšem praxe už ano. Dali nám instrukce, jak vytvořit vlastní pro-
gram pro "robota". To znamená, že jsme v počítači, každá skupinka (byli jsme po čtyřech)
vytvořili dá se říci "mozek" robota. Do programu jsme poskládali činnosti, které má "ro-
bot" udělat, to znamená že potom, když jsme náš plán vložili do hardwaru "robota" on
udělal to, co my jsme mu nařídili. Musím říct, že jsou to strašně chytré věci a ještě víc mě
uchvátilo, že celý "robot" byl poskládaný z LEGO stavebnice, je sice pravda, že to neby-
la taková ta obyčejná, jedna krabice, ze které byl "robot" poskládán, stála 8 000 Kč,
takže žádná levná záležitost, ale opravdu měl každý z nás alespoň na chvíli pocit, že pro-
gramujeme opravdu měsíčního "poutníka"  ☺

Tenhle model tam byl taky, akorát to byl prototyp z té LEGO stavebnice, ale obdivuji
tu paní, která dala všechny ty roboty dohromady, bylo to "nadlidské" dílo, alespoň pro
mě.... ☺ Já bych to dohromady nedal ani za nic!  ☺ 

Být sám sebou! ANO!

Dneska jsem poznal jednu věc, ve kterou jsem doufal, že se nikdy nestane!
No, jak jinak, je tady. Pohádali jsme se s kamarádem. Byli jsme něco jako
nerozlučná dvojka, ve škole -všechno- spolu, řešili jsme spolu ty nejtěžší
matematické rovnice... teď? Nic. Pochopil jsem jednu věc. Byli jsme jako
bratři, které jsme nikdy neměli... Hlavní řešení bylo vždycky v češtině a o
hodinovkách, řešili jsme naše vztahové problémy a problémy co máme  v
osobním životě... Byli jsme plní humoru, teď? Blbá hádka, zarputilá nálada,
smích nám ušel z tváří a div jsme se nezabili. Problém je, že když se pohá-
dáte s někým, kdo je jenom kamarád. Párkrát na sebe zanadáváte a je to
v cajku. Ale když jste něco jako rodina, je to horší. Bohužel, nezbývá mi
nic jiného, než být sám sebou! Budu to zase jenom já, ten co většinou bez
pomoci jiných nic nedokázal. Jsme dva z nejchytřejších kluků ze třídy, vždy
jsme spolupracovali. Teď? Panuje mezi námi rivalita. On je chytřejší na an-
gličtinu a matiku, já na češtinu, přírodopis, dějepis a chemii. Každý den,
jsme od sebe něco pochytili něco jsme si poradili, dneska byl den zlomu.
Obávám se jedné věci a to, že když se budou vybírat lidé na olympiády v
předmětech, vyberou nás dva. někdy to je práce "každý sám za sebe" ale
většinou je to spolupráce dvou lidí. vybírali nás, pochybuji ovšem o tom,
že on bude ještě někdy se mnou pracovat na společném projektu. Je o mně
známo, že jsem poněkud egoistický a "hrdy" člověk, ne*eru se tam, kde mě
nikdo nepotřebuje. Já jsem naši hádku nezavinil, já se nebudu dotírat, nebu-
du nic žehlit. Až dospějeme k závěru, že je čas, dát se zase dohromady, tak
možná podniknu první kroky.

Proč byl vlastně mezi námi konflikt. Zastal jsem se člověka, do kterého ON
se navážel nebo spíše ho napadal neprávem. Je známo, že si do NĚJ často
ryjí posměšky na jeho vysokou postavu, já se ho taky vždycky zastal a nikdy
jsem o něm neřekl křivého slova, opravdu ne. Ale proč bych se taky nemohl
zastat jiného? Bohužel, je to velmi neklidný člověk, rozruší ho každá hovadi-
na, já to snášel celých 5 let. Měli jsme společný cíl, GYMPL. No, nevím, jak
se tato společná myšlenka bude rozvíjet nadále... je mi to líto, ale jak už jsem
říkal, mám svou hrdost a bohužel i ego, nebudu se s prominutím někomu cpát
do řiti, když ten někdo čeká právě na to, aby byl ON ten lepší.... Jsme oba
poměrně velcí cholerici. Každou minutou mi proběhne myšlenka, kdy se vy-
provokujeme, protože jestli se někdy tohle stane, proti němu já neobstojím
ani 10 minut. je vysoký má silné ruce a je mrštný. Já jsem nižší postavy, mám
sice sílu v rukou, ale moje partie jsou nohy a břicho a to mi nepomůže.

Aspoň vidíte, že to může dopadnout špatně i mezi lidmi, kteří mezi sebou ne-
měli 5 let žádný konflikt tohoto rázu. NIKDY! Byli jsme spolu dokonce i na
dovolené, jen my dva, jakože s jednou agenturou, kde byli zařízeni vychova-
telé, ale z našeho okolí jsme jeli jen my dva. měli jsme společné průsery....
Asi je konec, ale nevzdávám ještě všechnu naději a budu se snažit, udržet
alespoň ten "pracovní" kontakt, jestli se to tak dá nazvat..

Moje dny

Dnešní den... hrůza. Venku bílá tma, je tak strašná mlha, až to příjemné není. Je tam
mokro, zima a mlha. Počasí, jak naschvál. Zítra máme jet na Hvězdárnu. Zůstávám
doma. Při takovém počasí netuším, na co bych se asi díval. Aspoň se budu moct po-
řádně prospat a zároveň nic nepromeškám ve škole.
Mám štěstí, že jsem měl odklad než jsem šel do školy. Jsem v 8 třídě, měl bych být
v 9. ale jsem rád, že si ještě rok počkám! Už teď máme tak nechutně těžké učivo.
Na zeměpis nám dali učitele, který dřív učil na Gymnáziu. Takže teď máme hotovou
cenzuru. Člověk by se musel učit od rána do večera, aby splňoval jeho požadavky.
Nechápu naše vedení školy, jak ho mohli vůbec přijmout, no, vlastně chápu, jsou
kamarádi s ředitelem, pomocná ruka.
Musím říct, že je to nechutné prase, jakože učitel na zeměpis. Chová se opravdu
perverzně. Holkám se dívá na přednosti, doslova slintá, když někdo má větší výs-
třih, je na něj nechutný pohled, jak vzrušený a když si ještě k tomu představíte, že
se 56-ti letý mládenec vzruší nad 14-ti letou holkou, prostě je to nechutné. Každý
to o něm ví, ale nikdo nic nedělá.

Jak se nám vůbec vede v nové škole? Paráda, máme jen do 12:00, jak malí prvňá-
ci a jsme za to náležitě rádi. Já osobně bydlím jen 200 metrů od nové školy, teda
jen dočasné, než tu naši otevřou, takže si v klidu můžu vstávat až o hodinu později.
Zatímco mí spolužáci teprve nastupují do zajištěné dopravy, já si v klidu můžu ješ-
tě zajít na Facebook a vyřešit si, co potřebuji ☺
Co můžu jinak dodat, asi jsem už vyčerpal své zásoby, co se psaní týče. Možná ješ-
tě přidám fotografie, jak to tady u nás vypadá venku. Včera jsem po dlouhé době
zase vyčistil akvárium. Byl to hnus, co tam bylo, ale rybky jsou spokojené. Je to
vlastně takový můj zdroj příjmu, myslím ty rybičky... ale o tom zase někdy jindy.

14.3. svátek má Rút a Matylda

Poděkování

Tak. Jak vidíte, jsem na nové adrese, už nejsem ten Smile, co býval. Jsem tak trochu jiný. Chci
strašně moc poděkovat svým spřáteleným blogům. Podporovali jste mě a já Vám za to opravdu
strašně moc  děkuju. Budu vaše blogy navštěvovat i nadále. Pokud si mě chcete nechat ve spřá-
telených odkazech, budu moc rád.
Stačí si jen přepsat URL Adresu, není na tom nic složitého. Budu se snažit být ten dobrý bloger

co kdysi a doufám, že se mi to bude dařit. musím si
svou slávu vydobýt znovu a to je na tom to, co je pro
mě výzva, být znovu populární, ale už né jako ten kri-
tizovaný outsider co kdysi. Každopádně, budu rád,
když budete můj nový blog navštěvovat znovu a budu
nesmírně rád, když poznám nové lidi.
Nerad jsem svůj blog Smile Story opouštěl, ale už mě
nebavil ten neustálý útok na můj web. Že mám ukra-
dený design a tak. Tady je design čistě a jenom tvor-
ba těch, co mají tento server, má práce je jenom zá-
hlaví a to je jenom taková dekorace tady na této strán-
ce. Proč jsem vůbec tady? Jelikož už více jak 2 roky
mám svůj účet u společnosti Google. No a když se mi naskytla tady ta možnost, mít všechno
pohromadě, tak proč ne. Gmail, Chat, Blog, Galerii a jiné možnosti. Je to opravdu velká vychy-
távka a je to tady strašně snadné a dostupné.

Hra na pravdu - TT na Blog.cz

Téma týdne na serveru blog.cz


Musím říct, že někdy taková hra je opravdu potřeba. jaké má následky? To už je
potom horší. někdy taková hra dokáže pořádně zabolet. Někdy se dozvíme věci,
které jsme nikdy slyšet nechtěli a nikdy jsme nad nimi nepřemýšleli. Ale na druhou
stranu, je lepší o tom vědět. Proč? Víte, co si o Vás kdo myslí a nemusíte se před
někým zbytečně shazovat.
Osobně si myslím, že každý má právo na to, vědět, co si kdo o něm myslí, nebo
spíše, co si o něm myslí jeho přátelé. Hra na pravdu většinou přichází při větším
opileckém stavu, jestli se to tak dá říct, spíše při větší míře alkoholu. Někdo to už
nedokáže držet v sobě a prostě to pustí ven. Většinou tomu napomáhají samotné
osoby, které na sebe upozorňují, to už je potom jasné, že někdo na něj, nebo spí-
še na jeho činy řekne svůj názor.

Pokud si chcete zahrát vlastní hru na pravdu s přáteli, měli by jste si uvědomit,
jaké bude mít pro Vás následky....