Konečně jsem se dokopal k článku, který Vám představí alespoň z části moje okolí, kde už
celých 14 let žiju. Pocházím od Moravy, neřeknu Vám přesný název mého bydliště, jelikož si
velmi rád střežím své soukromí, ale poodhalím Vám, jak to tady Máme krásné a nemyslím to
ironicky jelikož máme opravdu ještě dnes nádhernou přírodu. Takže, žiju ve vesnici nebo spí-
še už je to Městys. Žijeme tady v "drsné" Valašské přírodě, kde ještě pořád panuje přírodní
střídání ročních období. Hlavně horké úrodné léto, tuha mrazivá zima, máme dostatek sněhu
každým rokem. Kolem mě je hodně řek, jsou tady i tři krásná čistá jezera na rybolov.
Takhle to tady vypadá koncem
jara. Louky jsou krásně barev-
né a příroda doslova čiří zelení
a dobrou náladou. Ovšem toh-
le krásné údolíčko se na pod-
zim mění a to dost rapidně.
Když dozrají šípkové keře a
to jich tady je opravdu hodně,
je problém se v přírodě pohy-
bovat jelikož vás drásají do
nohou a rukou. Ale i přesto je
to tady na podzim nejkrásnější.
Krásně barevná příroda, musím
najít nějaké fotografie ještě z minulého podzimu, jsou tu nádherně barevné scenérie. Já
osobně miluju houbaření a tady jsou pro tuhle zálibu výborné podmínky.
Pohled na náš Městys.
Konec zimy 2011.
Fotografie bývalého fojtství letos v zimě. Jsou tu opravdu nádherné zimy, dýchá to tako-
vou tou krásnou dávnou náladou.
Někdy je opravdu těžké se zasněženým lesem
probojovat dál. Tyhle ty zasněžené cestičky
mají v oblibě hlavně Snowboardisti kteří mají
v krvi adrenalin.
Já se moc na takovéhle výlety do zimní krajiny
nevydávám, je to strašně namáhavé ale tohle
bylo foceno z běžkařské trasy, na běžkách
jsem sice nebyl, ale byla to jediná vyhrnutá
cesta na okolních kopcích, kam se ještě dalo
jít s fotoaparátem ☺
Jsem opravdu rád, že můžu bydlet v tak krás-
né přírodě, jako je ta Valašská, ani Vám asi
nemusím říkat, že chloubou valašských dě-
dečků a i toho mého je pravá Valašská trn-
kovica - je to slivovice ze švestek, švestky
jsou tady u nás trnky, nikdo jim jinak neřek-
ne, stejně tak borůvky se u nás řeknou ha-
fery. Pokud někdy přijedete tady k nám a
zajdete si do místních restaurací, stoprocentně narazíte na Haferové Knedlíky. Tak
jen pro upřesnění, nemusíte se bát, co Vám do těch knedlíku dají, budou tam zdejší
borůvky, kterých tu mimochodem roste opravdu bohatě. Taky Zelnica nebo Kyselica
jsou naše výborné polévky, rozhodně doporučuji ☺
TROCHU HISTORIE
Takhle vypadalo zdejší boční údolí před 119 roky. Okus dál je rodiště mého
pradědy. Dneska už tu je pohodlná asfaltová cesta a zavedená elektřina, ale
i tak je to dnes krásné a zachovalé údolí.
Tohle je fotografie focená před 85 roky. Tohle už samozřejmě není moje
foto, je to z archívu webových stránek rodiny fotografů našeho městyse.
Je to rodina, která se zabývá fotografováním už po 3 pokolení a stále jim
to krásně jde ☺ Fotografie typicky ukazuje život v údolí, kde se narodil
můj praděda a tam taky vyrůstal. Tyhle krásné srubové stavby ještě dnes
stojí a některé jsou i obytné, svůj život tam dožívají právě rodáci, kteří tady
vyrůstali.
No, a tohle je poslední
vyobrazení z historie mé-
ho rodiště.
Takhle to tady vypadalo
ještě před 50 roky, v té
době bylo mému dědovi
13 let. Často mi vyprávěl,
jak to tam tehdy chodívalo.
Sotva přišli ze školy, už
byli vyhnaní na kopec a
pásli krávy, nebo se muse-
li starat o zvěř, kterou měli
kolem domu (noráky, sle-
pice, nutrie, ovce, dojit
kozu) Podobné práce dě-
lávali prakticky denně,
Žádný internet, dokonce
telefony.
Vyobrazení tehdejší Ko-
várny. Rok 1960.
